Etapa začíná na hraničním přechodu v Českém Těšíně. Je navazující etapou etapy cyklotrasy Krakow - Morava - Wien na polském území.

Podle legendy bylo město Těšín založeno v roce 810 třemi bratry: Leškem, Bolkem a Těškem na místě jejich šťastného setkání po dlouhém odloučení. První písemná zmínka o Těšíně je z roku 1155, k jeho lokalizaci došlo mezi rokem 1217 a 1223. Z podhradí na opevněném Ostrohu nad řekou Olší vzniklo město. Kolem roku 1290 se Těšín stal hlavním městem těšínského knížectví, v němž do poloviny 17. stol. vládli Piastovci. V roce 1920 bylo město rozděleno mezi Polskou republiku a Československo, hranici tvoří řeka Olše. Historická část zůstala na polském území, nádražní předměstí na levém břehu Olše vytvořilo město Český Těšín. Český Těšín - Ciezsyn je dnes nejvýznamnější hraniční přechod po celé délce hranice s Polskem. Dominantami města jsou především kostely - např. římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, postavený v roce 1894 v novogotickém slohu, kostel Slezské církve evangelické Na Nivách. Mezi další zajímavé budovy patří např. městská radnice, české gymnázium ve funkcionalistickém slohu, kulturní a společenské středisko "Střelnice". Pro milovníky kultury má Český Těšín své divadlo i muzeum. Součástí muzea je Informační centrum.

Z Českého Těšína se vydáme po místní komunikaci přes místní část Mosty - osadu Antoníček, zde najdeme odpočívku s nádherným výhledem na Beskydy. Míjíme Koňakov a po chvíli si můžeme odpočinout u dalšího dřevěného přístřešku v místě zvaném "U Čtyřmezníku" - zde je umístěna kopie rozhraničovacího kamene obcí Koňakov, Hradiště, Třanovice a Horní Žukov. Přejíždíme říčku Stonávku, komunikaci vedoucí přes Třanovice a pokračujeme směrem k Žermanické přehradě. Na rozcestí nad Dolními Domaslavicemi si můžeme prohlédnout kříž vedle dřevěné zvoničky. Odbočíme-li vlevo, po necelém kilometru dojedeme do penzionu Newport Ranch s vlastním chovem koní.

Obec Dolní Domaslavice leží v severovýchodní části okresu Frýdek-Místek na pravém břehu Žermanické přehrady a patří k nejstarším v okrese. Předpokládá se, že mohla vzniknout okolo roku 1000 jako osada, která zásobovala svými produkty města Těšín a Frýdek. První doložená písemná zpráva pochází z roku 1305, kdy se Domaslavice objevují v soupisu biskupských desátků. Byly založeny a pojmenovány podle knížete Domaslava. Dnes je obec rekreačního charakteru. Ubytování zde nalezneme např. v hotelu Albo.

Z Dolních Domaslavic pokračujeme do obce Horní Domaslavice. Jejím územím prochází rozvodí řek Ostravice a Olše.

Dle pověsti byly Horní Domaslavice založeny a zároveň pojmenovány knížetem Domaslavem v prvé polovině 13.století. První dochovaná písemná zpráva je připomíná v roce 1305. Jejich dějiny jsou spjaty s držením některých významných slezských rodů. Zdejšími významnými památkami nás provede naučná stezka o délce 3 km. Jednou ze zastávek je barokní kostel sv. Jakuba z let 1739 až 1745, v dubnu 1999 vyhlášen kulturní památkou. Další zastavení je u sochy sv. Jana Nepomuckého , u kříže na Vidíkově nebo u tzv. mořského oka - umělého jezírka. Vesnice si dodnes na celém svém území zachovala typický ráz původního slezského rozptýleného typu zástavby.

V okolí obce nalezneme četné ubytovací možnosti na Žermanické přehradě, vodní nádrži vystavěné v letech 1951 - 1958 na řece Lučině. Na levém břehu přehrady se nachází obec Lučina, která byla v roce 1956 vybudovaná pro obyvatele ze zátopové oblasti. Soběšovice, obec na pravém břehu přehrady pochází z 13. století. Díky zdejším penzionům, kempům, tábořištím, restauracím, sportovním zařízením a koupání patří okolí Žermanické přehrady k vyhledávané rekreační oblasti.

Naše trasa se teď začíná víc stáčet k nedalekému pohoří Beskyd. Projedeme Vojkovickým lesem, musíme překonat velmi frekventovaný silniční tah z Frýdku-Místku do Českého Těšína a pak již mezi poli náležícími k Vojkovicím směřujeme ke konci etapy A2. Obec Vojkovice vznikla kolem roku 1500. V roce 1520 už ves stála, ačkoliv se prvně připomíná až počátkem sedmdesátých let šestnáctého století. Původně patřila Tlukům z Tošanovic a výše zmíněného roku už je jmenována jako součást frýdeckého panství. Vojkovice se staly proslulými zdejším bylinným likérem tzv. "Vojkovickou hořkou", která se pálila z pobeskydských léčivek v Glesingerově a od roku 1926 v Joklově lihovaru. Ta se tu pak pálila až do roku 1952.

Za Vojkovicemi přejedeme nechráněný železniční přejezd a mírně stoupáme k beskydskému pohoří. Projedeme ještě okrajem obce Dobratice k místu, kde etapa A2 končí - na rozcestí ve Vyšních Lhotách - Kamenité u hospůdky U Kohutky, nedaleko pod vrchem Prašivá. Odtud máme možnost pokračovat doprava etapou B směrem na Hukvaldy a nebo doleva etapou A1 až do Bukovce.