BÁR Zdeněk [ Osobnost ]
Spisovatel, lit. historik a kritik, pedagog, narozen 19.1.1904 ve Štramberku, zemřel 17.7. 1980 v Ostravě .
Absolvoval reálné gymnázium v Příboře, maturita 1923. Ve studiích pokračoval na pražské UK, nejdříve si zapsal práva, později si zvolil obory čeština -francouzština. Během studií měl na něho vliv jeho učitel prof.M.Hýsek.
Po vystudování pedagogicky působil v Praze, trvale však zakotvil na Ostravsku. Působil na gymnáziích v Ostravě a v Hlučíně. Začínal zde v r. 1927 jako mladý středoškolský profesor češtiny a francouzštiny na tehdejším reálném gymnáziu.
Po druhé světové válce byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu.
Po 1948 obviněn z činnosti proti tehdejšímu režimu a vězněn až do 1960. Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, 1967-73 byl ředitelem Kulturního domu v Hlučíně. Kulturní dům řídil v letech 1967-1973.
Už za vysokoškolských studií publikoval časopisecky verše, prózu i literární kritiky. Prošel, podobně jako jeho generační druhové, obdobím poetismu, ovlivněn poezií V. Nezvala.
V dalším básnickém vývoji se však od poetismu vzdálil a tíhl k tradičním hodnotám, objevil pro sebe znovu téma domova a rodného kraje.
Soc. motivy v Bárově poezii jsou odrazem vlivu poezie Bezručovy, vyvěraly však také z poznání poměrů na Ostravsku. Zduchovnělá obraznost, umocněna namnoze událostmi druhé světové války, charakterizovala Bárovu poezii na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Zřetelně se tato tendence projevila v Písni pod Beskydami.
Motivy domova a návratu do rodného kraje se objevily i v Bárově próze. Od lyricky laděných próz směřoval postupně k románové epice. Jeho próza byla často spojována s ruralismem. Bárovo zaujetí pro rodnou krajinu bylo vykládáno jako tíhnutí k venkovu a jeho tradicím. Rád se vracel jako básník a prozaik do minulosti svého kraje, sledoval v prózách jeho proměny, zvláště vliv průmyslové výroby na životy drobných lidí. Události války zesílily epickou složku jeho románové tvorby (Mstitelé).
Jako literární historik a kritik byl Bár trvale úzce spjat s literárním životem Ostravska a Slezska. Badatelsky věnoval pozornost P. Bezručovi a spisovateli V. Martínkovi.
Jako kritik usiloval spíše o popularizační výklad lit. díla než o jeho hodnocení, systematicky sledoval lit. tvorbu na Ostravsku a referoval o ní v kritických statích a přehledech.
